Život bez jídla

„Všude na světě mi lidé neustále pokládají otázky, proč jsem se rozhodla žít z prány a zvolila si ji jako zdroj výživ. Tato schopnost či dar prostě přišel jako přirozený vedlejší produkt duchovního zasvěcení, kterým jsem prošla v roce 1993. Následující stránky popisují můj osobní příběh a zkušenosti." Úryvok: Zúčastnila jsem se posvátného rituálu, při němž jsem tancovala bez přestávky téměř osm hodin a neměla jsem možnost se napít a zahnat tak obrovskou žízeň. Požádala jsem tedy tělo, aby se osvěžilo samo, což k mému překvapení ihned udělalo. Za okamžik celé moje vnitřní bytí zaplavila velmi lahodná a osvěžující vesmírná tekutina, která prostoupila každou buňku mého těla, jako by se z mé korunní čakry spustila vnitřní sprcha, aby utišila nejsilnější žízeň, jakou jsem kdy zažila. Nebyla jsem překvapena tím, že se to stalo, ale spíše tím, jak rychle se výsledek dostavil. Tento zážitek z džungle ve mně zanechal pocit povznesení, ale později jsem si připadala trochu nevyrovnaně. Přestože jsem byla zcela přesvědčena o tom, jak výborně tyto energetické útvary fungují, když jsou potřeba, tato zkušenost mě také přivedla k neočekávanému poznání, že již nemusím nadále setrvávat v paradigmatu pránického žití. Nějak jsem cítila, že jsem svou práci dokončila. Na začátku roku 2007 jsem se začala zabývat velmi podnětnými otázkami jako například: – Chci skutečně pokračovat s občasnými extrémně malými porcemi jídla, kdy zhruba jednou za měsíc něco ochutnám, ale víc než jedno sousto nesním?