Kurz zázraků 2

Rozlišení mezi skutečným a neskutečným, mezi věděním a vnímáním.

Nic skutečného nelze ohrozit

Nic neskutečného neexistuje

Kurz zázraků činí zásadní rozlišení mezi skutečným a neskutečným, mezi věděním a vnímáním. Vědění je pravda, která podléhá jedinému zákonu, zákonu lásky neboli Boha. Pravda je nezměnitelná, věčná a jednoznačná. Je možné ji nerozpoznat, ale nelze ji změnit. Pravda je za tím, co se lze naučit, protože je mimo čas a dění. Nemá protiklad, nemá začátek ani konec. Pouze existuje.

Svět vnímání je naproti tomu světem času, změn, počátků a konců. Je postaven na interpretacích, nikoli na faktech. Je to svět zrození a smrti, založený na přesvědčení o nedostatku, ztrátě, odloučení a smrti. Není dán, ale je naučen, selektivně klade důraz na vnímání, je nestálý ve svém působení a nepřesný ve svých interpretacích.

Kurz zázraků vznikl náhlým rozhodnutím dvou lidí spolupracovat na dosažení společného cíle. Jmenovali se Helena Schucmanová a William Thetford a byli to profesoři psychologie na Lékařské fakultě Kolumbijské univerzity v New Yorku. Ani jeden z nich nebyl duchovního založení a oba usilovali o osobní a odborné uznání a postavení. Obecně řečeno, oběma značně záleželo na hodnotách tohoto světa, ale jejich život byl stěží v souladu s tím, co Kurz prosazuje. Helena S. o sobě říká:

Jako psycholožka, učitelka, konzervativní co do teorie a ateistka přesvědčením jsem pracovala v prestižním a vysoce akademickém prostředí. Pak se najednou stalo něco, co uvedlo do pohybu řetěz událostí, které bych nikdy nemohla předpovědět. Vedoucí naší katedry nečekaně oznámil, že už je unaven z pocitů zloby a agrese, které jsou odrazem našich postojů, a prohlásil, že „musí existovat jiná cesta“. Jako by to přišlo v ten pravý čas, souhlasila jsem s tím, že mu ji pomohu nalézt. Je zřejmé, že tou jinou cestou je tento Kurz.